Pamatuju si dodneška radost z prvního foťáku. Dostala jsem ho tenkrát na Vánoce od rodičů, mohla jsem být někde na druhém stupni základky. Byl to digitální kompakt Olympus a užívala jsem si jeho funkce, různé filtry, jeho super zoom, který mi přiblížil i letadlo nebo měsíc na nebi. Daly se s ním pořídit i fajn makro snímky. Zkrátka mám štěstí, že jsem se narodila už do digitální doby a minula mě éra analogu. Fotila jsem vše možné i nemožné, dost mě bavily detaily, různé kapky, rostliny, hmyz, můj pes Bára.
Druhý krok
Rodiče celkově hráli významnou roli a není ostudou si přiznat, že bez nich bych nebyla tam, kde jsem. Hlavně v době studia jsem byla závislá na finanční pomoci. Abych se mohla rozvíjet a nezůstala na jednom místě, tak mi pomohli si jednoho dne pořídit Nikon D7000 a Olympus jsem poslala do světa. S Nikonem jsme byli kámoši dlouhých 5 let a těžko jsem se s ním loučila.
První zakázky
Byla jsem tehdy studentkou grafického designu v soukromé VOŠ ve Zlíně, kdy mě úspěchy obdobně starého fotografa přiměly na sobě máknout, abych nezůstala pořád na začátku. Pustila jsem se tedy do různých TFP focení pro rozšíření portfolia. Těšila jsem se z chvál, které vycházely z výsledků a posouvalo mě to dopředu. Začaly se mi ozývat těhotné kamarádky skrz focení a to bych mohla označit za své první zakázky, kdy jsem si vzala tuším symbolických 200 Kč za 5 fotek.
Zlom
V roce 2016 mě začalo focení opouštět. Neviděla jsem v tom smysl a budoucnost, taktéž jsem nebyla dostatečně spokojená s výsledkem. I přes všechnu snahu jsem si připadala, že to jde kupředu příliš pomalu. Všechen čas a energii jsem začala vkládat do tvorby grafiky. Loga, letáky, vizitky a vše s tím spjaté. Roky věnované grafice se pak odrazily v získání zaměstnání ve stejném oboru, za což jsem byla neskutečně ráda. Tvorba grafiky mi vydržela do roku 2019, kdy jsem chytla nový drive a chuť začít fotit znova a jinak. Určitý vliv na to bude mít spolupráce s profi svatebním fotografem, s kterým jsem měla tu čest fotit svatbu, protože tehdy jsem se zakoukala do Sony. Zároveň jsem si začala uvědomovat, že s D7000 nedosáhnou fotografie profi úrovně, ať se snažím sebevíc a že to nebude jen rukama, ale hlavně technikou.
Sony, Sigma a euforie
Prozradím na sebe jednu slabinu a tou je určitě nerozhodnost. Dokážu nad jednou věcí přemýšlet i měsíce, než se pro ni rozhodnu a to fakt nikomu nepřeju. Nemyslím si, že jsem člověk, co se nerad učí nové věci, spíš u mě převládaly obavy a strach z neúspěchu a že na novou techniku budu sama a nebudu mít žádného rádce kolem sebe. Obavy byly naštěstí jen v hlavě a nenaplnily se. Přešla jsem tedy k Sony A7II a hlavně k vysněné Sigmě 35mm f/1.4, z které jsem vždy fotky obdivovala a která byla na mém wish listu hooodně dlouho. Tento přechod kompletně změnil vnímání mé tvorby. Když jsem poprvé fotila TFP akci v Brně, byla jsem bokehem tak unešená, že jsem naříkala, proč jsem do té změny nešla dávno. Vzápětí jsem si uvědomila, že jsem dřív měla jen jinak nastavené priority a investovala do jiného koníčku, do cestování, a tak na focení už nezbylo. Nebyl tedy důvod se tím trápit a začala jsem si užívat příjemné změny ve výsledných foto.
Až se Sony A7III, na kterou jsem hned po roce s A7II přešla, se mi vrátila ta pravá radost z focení, která se mi jednoho času postupně vytrácela. Dostavilo se mi totiž nadšení z výsledku, který se začínal podobat mým oblíbeným profi fotografům. Ačkoliv mi z Nikonu chybí některé vlastnosti, především spolehlivost, se dvěma foťáky na svatbě vím, že to vždy zvládnu.
