Jak to celé začalo

Posted on

Pamatuju si dodneška radost z prvního foťáku. Dostala jsem ho tenkrát na Vánoce od rodičů, mohla jsem být někde na druhém stupni základky. Byl to digitální kompakt Olympus a užívala jsem si jeho funkce, různé filtry, jeho super zoom, který mi přiblížil i letadlo nebo měsíc na nebi, daly se s ním pořídit i fajn makro snímky. Zkrátka mám štěstí, že jsem se narodila už do digitální doby a minula mě éra analogu. Fotila jsem vše možné i nemožné, dost mě bavily detaily, různé kapky, rostliny, hmyz, můj pes Bára.

Druhý krok

Rodiče celkově hráli významnou roli a není ostudou si přiznat, že bez nich bych nebyla tam, kde jsem. Hlavně v době studia jsem byla závislá na finanční pomoci. Abych se mohla rozvíjet a nezůstala na jednom místě, tak mi pomohli si jednoho dne pořídit Nikon D7000 a Olympus jsem poslala do světa. S Nikonem jsme byli kámoši dlouhých 5 let a těžko jsem se s ním loučila. Nemyslím si, že jsem člověk, co se nerad učí nové věci, spíš u mě převládaly obavy a strach z neúspěchu a že na to budu sama a nebudu mít žádného rádce kolem sebe. Tyto obavy byly naštěstí jen v hlavě a nenaplnily se.

První zakázky

Úspěchy obdobně starého fotografa mě přiměly na sobě máknout, abych nezůstala pořád na začátku. Vymýšlela jsem různé tfp focení, těšila jsem se z chvál i v období, kdy jsem byla ještě s Nikonem a posouvalo mě to dopředu. Začaly se mi ozývat těhotné kamarádky skrz focení a to bych označila jako své první zakázky, kdy jsem si vzala tuším symbolických 200 Kč za 5 fotek.

Zlom

V roce 2016 mě začalo focení opouštět. Neviděla jsem v tom smysl a budoucnost, taktéž jsem nebyla dostatečně spokojená s výsledkem. I přes všechnu snahu jsem si připadala, že to jde kupředu příliš pomalu. Všechen čas a energii jsem začala vkládat do grafiky to mi vydrželo do 2019, kdy jsem chytla nový drive a chuť začít fotit znova a jinak.

Sony, Sigma a euforie

Jestli je něco, co na sobě nesnáším, tak určitě nerozhodnost. Dokážu nad jednou věcí přemýšlet i měsíce, než se pro ni rozhodnu a to fakt nikomu nepřeju. Nezavrhuji Nikon ani žádnou jinou značku, jen mi těch pět let přišla jako dlouhá doba na to si přiznat, že s D7000 nedosáhnou fotografie profi úrovně, ať se snažím sebevíc a že to nebude jen rukama, ale hlavně technikou. Přešla jsem tedy k Sony A7II a hlavně k vysněné Sigmě 35mm f/1.4, z které jsem vždy fotky obdivovala a která byla na mém wish listu hooodně dlouho. Když jsem s ní poprvé fotila tfp akci v Brně, byla jsem bokehem tak unešená, že jsem nadávala na sebe, proč jsem do té změny nešla dávno. Vzápětí jsem si uvědomila, že jsem dřív měla jen jinak nastavené priority a investovala do jiného koníčku, do cestování, a tak na focení už nezbylo. Nebyl tedy důvod se tím trápit a začala jsem si užívat příjemné změny ve výsledných foto.

Až se Sony A7III, na kterou jsem hned po roce s A7II přešla, se mi vrátila ta pravá radost z focení, která se mi jednoho času postupně vytrácela. Dostavilo se mi totiž nadšení z výsledku, který se začínal podobat mým oblíbeným profi fotografům. Ačkoliv mi z Nikonu chybí některé vlastnosti, především spolehlivost, se dvěma foťáky na svatbě vím, že to vždy zvládnu.